Náhlé zbohatnutí chudáků z Kombachu Volkera Schlöndorffa působí jako příkladný a programový antiheimatfilm: Schlöndorffovo uchopení stylových prostředků vytváří významy, jež zcela staví na hlavu pojetí světa a ideologii, všudypřítomnou v klasickém heimatfilmu (filmu o domovině).
Schlöndorffův prostý příběh nás navrací do první poloviny 19. století, do dob Rakousko-Uherské monarchie, kdy vesničany vykořisťuje panstvo jak na daních, tak i na čase a energii (do jisté fáze filmu stále funguje robota). Sedm nevolníků se jednoho dne rozhodne přepadnout v lese povoz, převážející tudy pravidelně daně za uplynulý měsíc, a ukončit tak své bídné časy. Po zdánlivě nekonečné sérii různými okolnostmi zmařených pokusů se farmáři k penězům po mnoha měsících přeci jen dostávají na kontaktní vzdálenost, ovšem fenomén jejich náhlého zbohatnutí rychle přitáhne pozornost vyšetřovatelů a přinese mužům spravedlivý trest (především pro jejich neschopnost učinit finální krok odpoutání se od rodné hroudy a útěku s penězi za hranice).
Stejně jako heimatfilmy situují své schematické fabule do prostředí vesnice a lůna přírody (jež oslavují a opěvují coby domácí a pohostinný prostor všeobecné prosperity a nezávislosti), i Schlöndorff svůj film zasazuje na venkov, ovšem přisuzuje mu zcela opačné, negativní vlastnosti. Venkov a přilehlé lesy (kam postavy periodicky odbíhají nikoli prožívat milostné románky, ale pokoušet se o loupežná přepadení) se pro farmáře stávají prostorem nevolnictví, opakovaného neúspěchu, zklamání, protáčení se v bludném kruhu beznaděje a odevzdaného čekání na přízeň osudu. Eskorta, střežící povoz s daněmi, nalézá v lese jen smrt a zkázu. Finále pak protagonistům nepřináší happy-end s poučením o milosrdném charakteru společnosti, ale hrdelní trest, který je v souladu se soudobým právem.
Motiv „ciziny“, v klasickém heimatfilmu považovaný za prostor nehostinný a vulgární, získává v dialozích postav Náhlého zbohatnutí status nadějné životní příležitosti (postavy se zmiňují o dobovém trendu emigrovat do Irska či USA), příslibu jediné spásy. Zatímco šest ze sedmi lupičů propadá za přepadení životem, posledního sledujeme na cestě z vesnice, zatímco mu hlavou víří názvy velkých amerických měst coby možných destinací. Závěrečné poselství filmu je jasné a pro klasický heimatfilm zcela nepřijatelné: důstojného života (i holého přežití) se dočká jen ten, kdo domov opustí a odejde za svými cíli do zahraničí.
Dá-li se u Náhlého zbohatnutí hovořit o funkcích tance a hudebních čísel, pak opět jen v intencích kontrastnosti vůči heimatfilmu. Na rozdíl od heimatfilmu, hojně využívajícího diegetickou hudbu, produkovanou leckdy přímo v obraze postavami vesnických „bardů“, Schlöndorffovi farmáři nemají žádný smysl pro múzy a hudba podkreslující jejich činy je tak striktně nediegetická (tato pozice hudby je ještě zesílena jejím rockovým stylem a anachronismem vůči času fabule – příběh se odehrává více jak o století dříve, než mohla rocková hudba obecně vůbec vzniknout). Za zvuků této hudby farmáři v lese nacvičují „akční choreografii“, pohyby pro přepadení a pacifikaci stráží, působící jako tanec smrti. Scéna zobrazuje i takové výjevy, jako bojové začerňování tváří popelem po vzoru Indiánů z Divokého Západu, což jsou další obrazy, bořící mýtus venkovské idyly. Romantiku a kýčovitou múzičnost heimatfilmu rovněž nabourává scéna znásilnění.
Neméně důležitá pro vyznění Náhlého zbohatnutí je rovněž volba černobílého filmového materiálu. V systému jasně oponujícím konvencím pastelových heimatfilmů nelze jiné barevné řešení ani očekávat.
Film po produkční stránce zároveň představuje jakousi síť, spletenou ze spolupráce několika autorských osobností vlny nového německého filmu, jejichž koncentrace je zde neopakovatelná a svým způsobem také narušuje civilní rovinu heimatfilmu coby „příběhu obyčejných lidí“: ve vedlejších rolích lze spatřit např. Reinharda Hauffa (režiséra spíše komerčních filmů), či nejplodnější tvůrce a ikonické tváře nového německého filmu: Margerethe von Trottu a Rainera Wernera Fassbindera.
__________________________________________________________________________________________________
DER PLÖTZLICHE REICHTUM DER ARMEN LEUTE VON KOMBACH (Náhlé zbohatnutí chudáků z Kombachu)Režie: Volker Schlöndorff
Scénář: Volker Schlöndorff & Margarethe von Trotta
Hrají: George Lehn (Hans Jacob Geiz), Reinhard Hauff (Heinrich Geiz), Karl-Josef Cramer (Jacob Geiz), Margarethe von Trotta (Sophie), Wolfgang Bächler (David Briel)…
102 minut, Západní Německo 1971
__________________________________________________________________________________________________
A jak se tváří milovník německého porna na vážný film?
Žádné komentáře:
Okomentovat